Současný stav
Co je krevní plazma a na co ji potřebujeme
Plazma je průhledná tekutá složka krve s nažloutlou barvou, která kromě vody obsahuje celou řadu bílkovin, cukrů, tuků i minerálů, výrazně se podílí na transportu živin, udržování látkové výměny a přenosu informací.
U pacientů ve zhoršeném stavu je krevní plazma jediným možným zdrojem bílkovin, které jsou nezbytné nejen pro fungování organismu, ale také tvorbu bílých krvinek.
V současné době se pomocí plazmy řeší zejména:
- šokové stavy, popáleniny, syndrom akutní respirační tísně, kardiopulmonální operace bypassu (Albumin)
- primární imunitní nedostatečnost, autoimunitní onemocnění, chronická zánětlivá demyelinizační polyneuropatie, idiopatická trombocytopenická purpura (IVIG – Intravenózní imunoglobulin)
- nedostatečnost Alpha-I Antitrypsinu
- hemofilie A&B, von Willebrandova choroba, poruchy srážlivosti krve
V současnosti není technologie, která by dokázala nahradit krevní plazmu na 100 %. Naše řešení počítá s možností vytvoření alternativy pro látku Albumin a také významné rozšíření nabídky komplexní nitrožilní výživy.
Nevýhody a problémy současných řešení
Současná technologie získávání plazmy přináší řadu nevýhod, které brání rozšíření využití krevní plazmy jako efektivní léčby či výživy.
- Trvanlivost. Pokud není zmražená plazma spotřebována do 24 měsíců, musí být zlikvidována.
- Vysoká cena. Náklady vyúčtované zdravotní pojišťovně za 1 litr aplikované plazmy jsou 500 eur, v USA až 900 dolarů. Náklady na zpracování se pohybují mezi 100 a 230 eur za litr. V rámci evropského prostoru, kde je pokryta potřeba krevní plazmy formou dárcovství za úplatu, cca 28 eur za jeden odběr.
- Nedostatek. V současnosti je jejím jediným zdrojem odběr krve od lidských dárců, ze které se plazma oddělí. Plazma představuje zhruba 55 % objemu krve. Zhruba na desetimilionovou populaci je třeba 40 000 odběrů s průměrem 700 ml na jeden odběr. (Průměr ve vyspělých zemích je 32,5 dárce na 1 000 obyvatel). Celkem je potřeba 28 000 litrů krevní plazmy. Krevní plazmy mají země dlouhodobý nedostatek, který se projevuje více při katastrofách, válkách nebo pandemických situacích, a to zvýšenou úmrtností z nedostatku výživy pacientů. Podle odhadů WHO se ročně odebere bezmála 60 milionů litrů krevní plazmy. V méně rozvinutých zemích je produkce značně omezena. Pokrytí potřeby celosvětově by znamenalo dalších 100 milionů litrů. Pro naše řešení jde tedy o trh s velikostí 160 milionů litrů plazmy.
- Kontaminace. Navzdory testování dochází ke kontaminaci plazmy viry jako HIV, hepatitida B a C či syfilis. Podle zprávy WHO o kontaminaci krevních konzerv zde hovoříme zhruba o 7 500 000 kontaminovaných konzerv. Mezi nejrozšířenější onemocnění spojená s krevními transfúzemi patří chronická hepatitida, cirhóza jaterní, oslabení rezistence k nádorům a další infekce (především HIV, BSE, SARS, lymská borelióza, retroviry, priony aj.) Kontaminace je problémem zemí zejména mimo Evropu a USA, kde nefunguje systém přísné kontroly.
- Reakce organismu. Jde především o časté případy autoimunitní reakce u pacienta, kdy tělo z různých důvodů nepřijme plazmu od jiného dárce.
- Skladovatelnost. Dosud je třeba krevní plazmu skladovat v hluboce zmražené formě. To zvyšuje náklady za její uskladnění a manipulaci v energeticky náročných chladicích boxech.
Současné typy umělé plazmy
Dosud používané náhražky však nejsou vhodné pro udržení plazmatického objemu při ztrátě proteinů, vody a elektrolytů; v těchto případech je třeba použít přímo krevní plazmu se všemi riziky souvisejícími s její aplikací.
Nejběžněji používané náhražky krevní plazmy jsou makromolekulární léčiva vyrobené na bázi dextranů, polymerů želatiny či derivátů škrobu. Využívají se zejména k dočasnému udržení krevního objemu v případě ohrožení života při zahájení terapie šoku organismu (vyvolaného např. popáleninami nebo sepsí). Hlavními nevýhodami jsou pomalá biotransformace a rychlé vylučování ledvinami. Tato léčiva nemají s plazmou nic společného.